Zmatení hodnot

01.09.2011

Ministr zdravotnictví Heger se vyjádřil k nákladům na léčení kuřáků a k přínosům, které tito lidé formou odvodů různých daní přispívají do státního rozpočtu. Konstatuje, že přínos kuřáků pro státní rozpočet je cca desetkrát vyšší, než kolik stojí jejich léčení. A k tomu se vyjádřil „neomylný“ prognostik Kalousek, když pravil, že on si to již dávno myslel.
V mnoha lidech tyto informace jistě vyvolaly velmi rozpačité reakce. Ne snad proto, že by zpochybňovali nebo souhlasně přikyvovali těmto údajům. Ale proto, že jsou, stejně jako já, udiveni způsobem uvažování politiků. Copak je možno lidské zdraví a s ním spojené utrpení a tragedie lidí poměřovat s bilancemi příjmů a výdajů? V tržní společnosti zřejmě ano. Ve společnosti, kde se většina tradičních hodnot (čest, pravda, láska, zdraví apod.) přepočítávají na peníze, a proto jsou také všechny na prodej, se nelze těmto zvráceným úvahám divit. Neboť sama tato společnost je nemocná svou zmatenou hierarchií hodnot. A tak ve světle uvedených úvah našich politiků by nás ani nepřekvapilo, kdyby se výuka kouření zavedla jako povinný předmět do osnov základních škol, abychom si vychovávali co nejvíce uvědomělých občanů, kteří budou pravidelně přispívat do schodkových veřejných rozpočtů svými kuřáckými daňovými příspěvky.
Někomu se může zdát tato úvaha přehnaná, ale vždyť naše společnost stejným způsobem nahlíží i na další společenské jevy naší doby. Také o nezaměstnanosti naši politici hovoří především ve vztahu k nákladům, které v podobě podpor nás tento společenský jev stojí ve veřejných rozpočtech. A už vůbec se nezabývají sociálními, psychologickými, rodinnými a jinými dopady tohoto společenského jevu.
Ano, v tržní ekonomice je člověk především pracovní silou a ta je výrobním faktorem, který se dá koupit, má svou cenu, tedy je zbožím. A my jsme dnes velmi snadno převzali onu pokřivenou formu vnímání člověka ve společnosti. O lidech v pracovním věku tato společnost uvažuje především jako o pracovní síle, o lidech v postproduktivním věku uvažuje především v kategorii nákladů na jejich penze, o nemocných uvažuje především v kategorii nákladů na jejich léčení. Ale kde zůstal člověk? Člověk jako lidská bytost?
Velký humanista J. E. Purkyně kdysi řekl, že úkolem každé společnosti je morální zušlechtění jednotlivce. A tažme se, jak tato společnost morálně zušlechťuje jednotlivce? Když tento vidí, že je především pracovní silou pro zaměstnavatele, poplatníkem pro státní kasu či jejím výdajem jako důchodce, nemocný či nezaměstnaný? Je tato společnost vůbec pro lidi? Ale vždyť lidé jsou subjekty této společnosti, ne její objekty. Vidíme však, že pozvolna, nenápadně se toto postavení člověka ve společnosti posouvá právě do oné roviny objektu společenských vztahů. A to je nebezpečné pokřivení společenských hodnot a vztahů.

komentáře (0)
JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

Další články autora: