Další lékař ve vládě

29.11.2011

Titul MUDr. zřejmě v politice táhne. Objeví-li se někdo s tímto titulem na kandidátce ve volbách do některých ze zastupitelských sborů, jeho zvolení je téměř jisté. A tak máme (a měli jsme) mezi vrcholnými politiky již řadu lékařů. A to i ve funkcích, u kterých svoje dosavadní teoretické znalosti a praktické zkušenosti jen obtížně uplatní. Přes tento handicap však mnozí udělali až závratnou kariéru v zastupitelských sborech, jako např. dr. Bém či dr. Svoboda jako primátoři hlavního města Prahy.
Nyní však vidíme, že se lékaři uplatňují i v nejvyšších odborných funkcích ve vládě, ve funkcích ministrů, a to v čele rezortů, které jsou jejich kvalifikaci na hony vzdálené. Novým ministrem průmyslu a obchodu je nyní anestesiolog Martin Kuba. Dovede si někdo představit absurdnější spojení teoretické kvalifikace s praktickou funkcí? Jakpak se asi bude anestesiolog podílet např. na zpracování energetické koncepce státu? Jak na základě svých teoretických znalostí a praktických zkušeností bude přispívat k podpoře vývozu výrobků českého průmyslu?
Ale ona tato situace u nás není nová. Vždyť odborností lékařem byl i ministr obrany Barták nebo ministr vnitra Langer. Je překvapivé, že éra jejich ministrování zrovna nebyla zářným obdobím rozvoje těchto rezortů? Holt u nás ve vrcholné vládní funkci může být opravdu kdekdo. Hlavně že má tu správnou stranickou příslušnost a potřebnou loajalitu. Jako za socialismu v 50. letech! Stranická příslušnost je více než odborné předpoklady. Můžeme se pak divit, že stav národního hospodářství je neradostný?
Složitost ekonomických poměrů, a to nejen českých, ale i evropských a světových, si žádá skutečné odborníky ve vrcholných vládních funkcích. Viděno očima našich politiků však zřejmě naše ekonomická situace tak tragická není. My si zřejmě můžeme dovolit mít laiky v ministerských funkcích. Avšak případ ministra průmyslu a obchodu není v této vládě výjimkou. Nyní např. odborná učitelská veřejnost volá po odvolání ministra školství, který prý českému školství více škodí, než prospívá, odbornost ministra životního prostředí se také jasně ukázala při řešení „kůrovcové“ krize apod.
Někdo může namítnout, že funkce ministra je funkce politická, nikoliv odborná. Pro odborná stanoviska má ministr přece svůj aparát, který je garantem odborného postupu v rámci rezortu. Praxe nás však přesvědčuje o opaku. Většina ministrů má nákladný štáb poradců, přestože ministerstva mají svůj vlastní odborný aparát. Odborná činnost ministerstva je zadávána různým agenturám či advokátním kancelářím, které to, co by měli a mohli dělat zaměstnanci ministerstva v rámci své pracovní náplně, a tedy ve mzdě a bez jakýchkoliv dodatečných nákladů, zpracovávají za horentní sumy, které platíme z veřejných rozpočtů. Zřejmě proto, že příslušný ministr se pak může odkázat na odbornost těchto externích subjektů, a nevyjde tak najevo jeho vlastní nekompetentnost.
Ano, ministr nemusí být odborníkem na vše, co se v rámci rezortu řeší. Ale musí mít alespoň základní ekonomickou a právní orientaci. Neboť on sice jistě žádné zásadní odborné materiály zpracovávat nebude, ale má právo veta, a tak může „potopit“ mnohou dobrou myšlenku. V této souvislosti nelze nevzpomenout nepřihlášení se ČR k trestnímu řízení ve Švýcarsku o částku 12 mld. Kč. Každý absolvent právnické fakulty ví, že je-li účast v nějakém řízení podmíněna připojením se k němu v určité lhůtě, je třeba především stihnout tuto lhůtu. Vše ostatní (důkazy, nároky, kvantifikace apod.) je možno upřesňovat v průběhu řízení, ale především se nesmí promeškat lhůta. A to se v našem případě stalo. Toto zásadní procesní pochybení je natolik elementární, že se nabízí vysvětlení kroků příslušného ministerstva ne v důsledku nedostatku odbornosti, ale v nedostatku vůle. To však již je otázka pro jiné řízení.
Je třeba si také uvědomit, že ministr zastupuje ČR v Radě EU, když se na jejím zasedání projednává příslušná rezortní problematika. A proto je zde požadavek zastoupení na ministerské úrovni, protože se předpokládá, že ministr je schopen kvalifikovaně reagovat na nastalou situaci v průběhu jednání. Avšak takto reagovat může jen tehdy, pokud dané problematice patřičně rozumí. Zřejmě vystoupení některých našich ministrů na těchto zasedáních vyvolá pokrčení ramen kolegů z ostatních zemí. Ale ono to také nebude nic nového při vystoupení našeho představitele na evropském fóru.
V současné vládě je naprostá absence ministrů s ekonomickým vzděláním. A přitom tato vláda činí reformní kroky, které mají zásadní ekonomické dopady. Lze se pak divit, že odborná veřejnost vesměs s těmito reformními kroky nesouhlasí a mnohdy je považuje za kontraproduktivní? Lze se divit tomu, že veřejnost nejpozitivněji vnímá úřednickou vládu odborníků? Lze se divit tomu, že politické poměry v ČR jsou v zahraničí považovány za zahnívající partiokracií? Lze se u nás vůbec ještě něčemu divit?

komentáře (0)
JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

Další články autora: