Ministerstvo neřídí nemocnice, ale neví o tom

03.03.2012

Výplata za leden vyvolala vlnu rozhořčení mezi lékaři z nemocnic, když zjistili, že nedostali přidáno na platech, jak jim to bylo přislíbeno v memorandu, uzavřené ministrem zdravotnictví s představiteli lékařských odborů na závěr akce „Děkujeme, odcházíme“. Tato akce před rokem velmi rozbouřila politickou hladinu v zemi a uzavření uvedeného memoranda jí umožnilo uklidnit. Odboráři se spokojili s příslibem nárůstu platu o 10% v letošním roce. Jak se však rok 2012 blížil, začalo ministerstvo znevěrohodňovat tento svůj příslib nejprve tvrzením, že nemělo jít o zvýšení platů od ledna roku 2012, ale v roce 2012. Každý normálně uvažující člověk by tomu rozuměl tak, že platy měly být zvýšeny od ledna 2012. Později přišlo ministerstvo s vyjádřením, že navýšení od ledna bude jen 6, 25% a zbytek se dorovná v průběhu roku 2012. I s tímto výkladem se odboráři smířili, avšak s první lednovou výplatou většina lékařů v nemocnicích zjistila, že přidáno nedostali. Zvýšení platů se uskutečnilo jen v přímo řízených lůžkových zdravotnických zařízeních. Nyní je z této situace značné rozčarování a odboráři žádají, aby se do celé záležitosti vložil premiér.
Avšak on celý postup narovnání sporu mezi ministerstvem a lékaři z nemocnic byl od svého počátku chybný. Základní chyba je již v onom memorandu. Ministr zdravotnictví může ve věci platů lékařů hovořit jen za přímo řízená zdravotnická zařízení. Nikoliv za většinu ostatních nemocnic, neboť ty byly v roce 2003 převedeny z vlastnictví státu do vlastnictví krajů. Od roku 2003 tedy ministerstvo nemůže zasahovat do chodu těchto nemocnic, neboť by to byl zásah do práv jiného vlastníka. Ministr nyní argumentuje tím, že nemocnice dostaly úhradovou vyhláškou prostředky na navýšení platů. Vedení nemocnic však rozporuje, že k tomuto navýšení úhrad ve skutečnosti nedošlo, a nyní bude snad dokonce zasedat jakási komise, která bude zjišťovat, zda nemocnice přidáno dostaly nebo nedostaly. Ale to není vůbec podstatné. I kdyby peníze na navýšení v úhradách výkonů nemocnice obdržely, nejsou ničím vázány tyto prostředky dát na zvýšení mezd lékařů. S výnosy ze své činnosti obchodní společnosti (a většina nemocnic dnes jsou obchodní společnosti) naloží podle svého uvážení tak, jak to přísluší právu vlastníka. A ministerstvo nemá žádnou pravomoc do tohoto přerozdělení výnosů nemocnic zasahovat.
Jestli tedy ministerstvo chtělo i nadále nemocnice řídit, tak je nemělo převádět do vlastnictví krajů. Tento převod byl jedním z nejhorších opatření, ke kterému při transformaci zdravotnictví po roce 1990 došlo. Stát tak ztratil možnost jednotného řízení poskytování zdravotní péče v jeho páteřních zařízeních. Vlastnická roztříštěnost s sebou přináší další nejednotnost v poskytování této péče. Názorně jsme to viděli a stále vidíme v oblasti regulačních poplatků, každý kraj se z tohoto hlediska chová jinak, což vnáší zmatek do systému a pro obyvatelstvo navozuje stav nejistoty.
Stát před rokem 2003 vyřešil problém systémové zadluženosti nemocnic jejich částečným jednorázovým oddlužením a převedením do vlastnictví krajů. Toto zjednodušující rozhodnutí má své neblahé důsledky do dnešních dnů. Ministerstvo se však chová, jako by i nadále nemocnice řídilo včetně pokusu zasahovat do vnitřního chodu těchto samostatných subjektů různými právně irelevantními memorandy. Mělo by si však uvědomit, že kroky vedoucí ke změně vlastnictví jsou kroky prakticky nevratné, a mělo by si přiznat, že většinu nemocnic už neřídí. A to by si měli uvědomit i představitelé lékařské veřejnosti při uzavírání různých memorand s ministerstvem.

komentáře (0)
JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

Další články autora: